Svět myšlenek

Stejně tak jako čtu pro radost, i knižní výzvu jsem plnila pro radost. Nejde o to, že bych četla na povel, ale díky výzvě můžete objevit i nové, zajímavé knížky. Tím, že jsem ze začátku roku četla ještě knížky k maturitě, spoustu z nich mi tak hezky zapadalo. Nesplnila jsem všechny body, na to bych potřebovala tak ještě půl roku, ale 14 ze 20 je podle mého názoru taky docela pěkné. Ještě jsem nezmínila, že knižní výzva pochází od Databáze knih a samozřejmě už mají i výzvu na další rok, do které se taky zapojím a dám o tom samozřejmě vědět. Pro zajímavost jsem přidala ke knihám i hodnocení. 1. Kniha, která je starší než čtenář - J. R. R. Tolkien - Hobit aneb Cesta tam a zpátky (4/5) 2. Kniha, která je autorovou prvotinou - Chad Bryant - Praha v černém (5/5) 3. Kniha, která má na databázi méně než 500 hodnocení - Sofoklés - Antigona (3/5) 4. Kniha odehrávající se v budoucnosti - Marissa Meyer - Cress (5/5) 5. Kniha od severského autora - Jo Nesbo - Krev na sněhu (5/5)

Before I Fall Austrálie, USA, 2017 drama, mysteriózní K filmu jsem se dostala skrz knihu Chvíle před koncem od Lauren Oliver, která je knižní předlohou pro film. Četla jsem ji už před více než 2 lety, ale stále ve mně zanechala silný dojem. Na film mně navíc nalákala i moje oblíbená herečka Zoey Deutch, která hraje hlavní roli Samanthy Kingston. Bez toho, abych vyzradila spoilery, musím být v popisu děje docela stručná. Samantha Kingston je docela obyčejná puberťačka žijící se svými rodiči a mladší sestrou. Je populární, má skvělýho kluka, úžasné a stejně populární kamarádky... Je trochu povrchní a asi by jste se s ní jen tak neskamarádili. Jeden páteční den, náhodou Valentýn, začíná jako každý jiný. Kamarádka Lindsay ji a jejich další kamarádky vyzvedne, jedou společně do školy, kde se těší, kolik růží dostanou od svých nápadníků. Samantin spolužák večer pořádá party, která nedopadne pro všechny dobře. Když Lindsay veze Samanthu a ostatní holky domů z večírku, srazí

Řekla jsem si, že nebudu psát o Vánocích. Žádný vánoční playlisty, oblíbené vánoční filmy, oblíbené vánoční ponožky... Nic takového. Čím více opakuju slovo "vánoční", tím více mi leze na nervy. Nechápejte mě špatně - mám ráda Vánoce. Ale čím více mi je cpou, tím více si přeju, aby to už bylo za námi.  Začne to asi na konci října, kdy se vám někdo zmíní o tom, že jde nakupovat dárky, případně jestli už vy máte nakoupeno. Ale jelikož nemáte ani potuchy, co komu dát, začíná se vás pomalu zmocňovat panika. Pak ve městě rozvěsí vánoční výzdobu, rozsvítí stromeček, začnou trhy... Vypukne hrozný šílenství. Na Youtube se objevují "vánoční hauly" - nakupování cetek ve velkém. Pro mně naprosto nesmyslný utrácení peněz na blbosti, které budou mít 14 dní na okně a pak letěj do krabice. Ale co, jsou to jejich peníze, ať si dělají co chtějí. Typy na vánoční dárky - vy, kteří takové články píšete, se na mně nezlobte, ale nepovažuji to za něco, co by se muselo každý ro

Byla jsem tu Gayle Forman vyšlo v ČR: 2016 Cody a Meg spolu vyrůstaly téměř jako sestry. Byly nejlepší kamarádky, věděly o sobě všechno… nebo si to Cody alespoň myslela. Megan je totiž mrtvá. Spáchala sebevraždu.  Zdrcené Cody zůstane jen hluboký smutek a plno nezodpovězených otázek, protože nemá nejmenší ponětí, co se muselo dít, aby to Meg donutilo k tak tragickému, definitivnímu činu. A co víc – jak je možné, že ona sama neměla nejmenší tušení, co kamarádka prožívá? Pouští se tedy do složitého rozplétání motivů, které Meg k sebevraždě přiměly. Postupně vycházejí najevo nové skutečnosti, s nimi se však vynořují i další otázky. Kdyby Meg věděla, jak její sebevražda zasáhne rodinu, spáchala by ji? A může vůbec člověk v tak bolestném stavu, kdy mu možnost, že si vezme život, připadá jako jediné řešení, pochopit následky svého činu?

Ok takže po delší době přidávám něco, co se dá označit jako "life update". Sedím pohodlně usazená v křesle ve svém obývacím pokoji/pracovně. Co se vlastně změnilo a jak to prožívám? Dnes 2. prosince jsou to přesně 2 měsíce, co jsem se víceméně osamostatnila. Místo typického studentského života na kolejích ale bydlím někde jinde, ačkoliv ne doma. Mám vzdálenější příbuzné blízko Prahy, takže místo koleje bydlím tady. Mají vlastní dům plus volný "apartmán" v druhém domě na stejné zahradě - předchozí nájemníci už se před více než rokem odstěhovali. Když se mně na to někdo ptá, položí mi i otázku, jestli mi tu není smutno. Ehm, ne. Nic proti lidem, ale když si mám po náročném dni skutečně odpočinout, nejraději jsem sama. Navíc můžu vždycky navštívit tetu nebo strejdu, stačí jen přejít zahradu (když jsou doma, že). Samostatné bydlení je super. Nikdo se vás neptá, proč se tady válí tohle a tamto, proč si neumyla nádobí a kdo mi to sežral. Na druhou stranu vám