sobota 14. října 2017

První týden na VŠ


Skoro 14 dní jsem se neozvala, i když jsem před 2 měsíci slibovala, jak se budu věnovat blogu... Znáte mě, že?

S gymplem jsem sekla už v polovině května. Zamáváme a sbohem navždy. Pak byly přijímačky a tak - nedostala jsem se na 1. školu, kam jsem chtěla, na 2. i na 3. jsem se dostala a pak pokračovaly prázdniny... až do října. Téměř 5 měsíců prázdnin. Připadalo mi to tak neuvěřitelné... a když dospěly ke svému konci, připadalo mi to ještě více neuvěřitelné. Jelikož je na pedagogické fakultě spoustu oborů v kombinovaném studiu, obsadili tito studenti 1. týden naší výuky, což znamená, že semestr začal 2. října, ale do školy jsme poprvé šli až 9. října. 

A v pondělí krásně od 7:15. A jelikož nebydlím na koleji, ale dojíždím (i když ne z domova, to by bylo dost daleko), vstávala jsem už v 5. Což je pro mně dost nezvyk, protože na gympl jsem to mělo z domova 10 minut. Naštěstí mě takhle brzo hodí do Prahy známí, co pracuje na letišti a do školy dojedu autobusem a metrem. Samozřejmě jsem vylezla tím nejblbějším východem až někde na Václavským náměstí a k fakultě jsem si musela dojít pěšky (ještě že jsem měla čas).

sobota 30. září 2017

Co stihnout v maturitním ročníku


Čas ubíhá jako voda a než se stačíte na střední škole rozkoukat, nastane čtvrťák. Pamatujete, jak vám na základce učitelé vyhrožovali, že na střední škole už vás nikdo nepovede za ručičku? To jenom strašili. Alespoň k nám se chovali pořád jako k dětem. Musíte podepsat nějaký papír? Učitel za vámi dojde. Blíží se odevzdání důležitého referátu? Stejně vám to třikrát připomenou. A to mě vede k myšlence, proč se maturitě říká zkouška dospělosti. Protože je až tak náročná? Nebo proto, že jde o 1. velkou zkoušku v životě? Co myslíte?

Nebudu teď psát o tom, jak se učit, jak si rozvrhnout čas a podobně. O tom napíšu podrobnější článek později. Z osobní zkušenosti musím říct, že oktáva (čtvrťák) byl pro mně nejlepší rok za celých osm let na gymplu. Asi proto, že už jsme měli hlavně volitelné předměty a žádnou fyziku ani chemii. Možná proto, že jsme se za ty roky fakt něčemu věnovali. Nechápejte mně špatně, ne že bychom do té doby nic nedělali, ale opravdu to učení a sezení ve škole směřovalo k reálnému cíli, ne jenom zkoušení a písemce. 

úterý 26. září 2017

Tři přání


Tři přání
Liane Moriarty
vyšlo v ČR: 2016

oficiální anotace:
Říká se „do třetice všeho dobrého a zlého“ a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob – jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by přitom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a „chudák“ Gemma ani nemá co ztratit, střídá příležitostné práce, bydlení i muže. Ale je tomu opravdu tak, jak se na pohled zdá? Co když je ve skutečnosti všechno trochu, anebo možná dokonce úplně jinak?

Liane Moriarty se řadí k mým oblíbeným autorkám. První knihou, kterou jsem od ní přečetla, bylo Manželovo tajemství, druhou Sedmilhářky a teď Tři přání (čtvrtá na mně ještě čeká doma). Ačkoliv jde o knihy, ve kterých jsou důležité vzájemné vztahy mezi jednotlivými postavami a většinou obsahuje několik různých pohledů, nejde o typické ženské romány točící se jenom kolem milostných vztahů. Ovšem Tři přání se ženskému románu nejvíce blíží.

pondělí 18. září 2017

Seznamovák 2017


Jak už možná víte (psala jsem to asi stokrát), letos nastupuju na vysokou školu. Seznamkováky jsou běžná věc, se kterou se všichni setkají už na střední. Tak bývají většinou povinné. Se třídou jede učitel(é), večerka je moc brzo a taky moc dozoru. Teď to bylo ale jiné. Naštěstí už nám není 15 a nic nebylo povinné, žádní dozorující učitelé ani večerky.

Nejsem společenský člověk a právě proto jsem jela mezi 40 neznámých lidí. Vím, že to zní jako paradox, ale má to svůj důvod. Když jste ve škole a ještě nikoho tam neznáte, maximálně prohodíte pár slov mezi hodinami a pak stejně běžíte co nejrychleji domů. I přesto, že spoustě lidí přijdou seznamováky násilné a nucené, je to opravdu dobrý způsob, jak svoje budoucí spolužáky poznat a získat nové kontakty.

úterý 12. září 2017

O Youtube(rech)

Výsledek obrázku pro youtube weheart it

Komu z vás je nejméně 18 let, asi pamatuje na éru Bravíček, Top dívek a podobných časopisů. Když mi bylo mezi 12-14, ráda jsem tyto časopisy četla. To, že se jedná o drbárnu bez jakékoliv vypovídací hodnoty, mi bylo tenkrát jedno. Idolem byly Miley Cyrus nebo Ewa Farna.

Časopisy už ale dneska nefrčí (proto Bravíčko už ani nevychází) - hlavní idolové dvanáctiletých dětí už nejsou zpěvačky nebo herečky z Disney Channelu, ale jsou to Youtubeři.

V zásadě na tom není nic divného - technologie a svět se mění tak rychle, že si toho kolikrát ani nevšimneme. Proč zrovna Youtubeři? Možná proto, že se jim něčím podobají - Hollywoodské hvězdy jsou nedosažitelné, ale Youtuber je v podobné věkové kategorii, řeší problémy jako lidé v jeho věku, má podobné zájmy a podobně. Navíc je sledování videí úplně jiným formátem komunikace než čtení a psaní - proč myslíte, že blogeři (tj. ti, co mají jenom psaný blog) nedosahují stejné obliby jako Youtubeři...

čtvrtek 7. září 2017

Sweet 20's


Kde začít - možná tím, že dnes načínám své 3. desetiletí. 

Když jsem byla dítě, jako všechny děti jsem milovala dárky a oslavy. Teď už vlastně nic takového nepotřebuju. Skoro bych si na svoje narozeniny ani nevzpomněla, kdyby mi to okolí nepřipomínalo. Nechápejte mně špatně, není to tak, že bych svoje narozeniny nesnášela, jenom si to tak neberu jako dříve. Stačí mi, když si na mně někdo vzpomene, ale ne zrovna proto, že mu to připomenul Facebook. Chápu, že si každý nepamatuje narozeniny všech známých (já taky ne), ale nepotřebuju 100 přání ani oslavu.

sobota 2. září 2017

Playlist #2

Vždycky po nějaké době se snažím objevovat novou hudbu a navíc v roce 2017 vydalo dost mých hudebních oblíbenců nový materiál, takže je pořád co poslouchat :)

Lana Del Rey - Cherry