pátek 18. srpna 2017

UnREAL

Výsledek obrázku pro unreal tv show

UnREAL
drama, komedie
USA, 2015 - ?

V polovině prázdnin jsem zjistila, že vlastně sleduji jenom jeden seriál. Ostatní jsem buď už dokoukala a nebo mně nebaví. Chtělo to něco nového. Už ani nevím, kde jsem o seriálu slyšela, asi na nějakém blogu.

Seriál začíná v okamžiku, kdy se Rachel Goldberg vrací zpátky na pozici produkční do reality show Everlasting (Věčná láska). V každé řadě Everlasting je jeden nápadník (většinou vlivná a bohatá osobnost), který si vybírá mezi soutěžícími. Úkolem produkční je ovlivňovat natáčení tak, aby byl pořad pro diváka co nejatraktivnější. UnREAL sleduje nejen zákulisí Everlasting, ale i osobní životy a osudy postav.

úterý 15. srpna 2017

Oblíbené laky na nehty


Nejsem určitě první ani poslední kdo si libuje v lakování nehtů. Začalo to úplně obyčejně, když jsem si jednou (bylo mi asi 13) nalakovala nehty světle růžovým lakem. Říkala jsem si, což když bude moc výrazný, co když si toho začne okolí všímat. Na okolí jsem se tak nějak vykašlala a sbírka se postupně rozšířila až na téměř 35 laků. Dneska vám představím své nejoblíbenější. Ještě bych chtěla dodat, že si nepořizuji žádné drahé laky, jde o běžnou kosmetiku z drogerie.

sobota 12. srpna 2017

playlist #1

Rozhodla jsem se, že budu pokračovat i s přidávám playlistů, nikoliv podle měsíců, ale spíše náhodně. Níže si je můžete poslechnout a napište, jestli se vám líbí :)

Charli XCX - White Roses

úterý 8. srpna 2017

ZAČÍNÁME

Konečně jsem se dopracovala k tomu, abych přesunula články z předchozího blogu a můžu začít normálně fungovat. Jupí! Nepřesunula jsem všechny články, jenom ty, na které jsem pyšná a navíc - některé deníčkovské zápisky nejen že nejsou zajímavé, ale ani aktuální, takže je to ani nepotřebuju. A ty ostatní můžu přepracovat a napsat znova. 

Prostředí blogspotu je mi takové příjemnější, je více interaktivní a ne tak těžkopádné. To, co se děje na blog.cz se mi moc nelíbí. Nic se nevyvíjí, což by nebyl takový problém, kdyby nenastávaly takové fatální chyby, které blogerův život dost znepříjemňují. Nikdo se spravování blog.cz pořádně nevěnuje, což mně mrzí, protože kvůli tomu odešlo už dost kvalitních blogerů (sebe samozřejmě nemyslím...). Kdysi to bývalo lepší, lidé se fakt zajímali, probíhali soutěže, fungovalo vyměňování e-mailů. Škoda. Naštěstí se nejedná o jedinou blogovací platformu.

Jak jsem se dostala na Karlovku

Neustále jsem odkládala psaní článků - až zítra, až zítra, možná večer - a najednou jsou to skoro 3 týdny. Hanba mě fackuje.

No, jak jsem psala v minulém článku, měla jsem brigádu ve skladu v jedné firmě. Jenom na 3 a půl týdne, ale musím říct, že mi to už stačilo. Běžná pracovní doba, od pondělí do pátku 8 pracovních hodin. Hlavně jsem balila balíky a hledala ve skladu součástky na objednávky - což byla někdy sranda, když hledáte 1 kolečko půl hodiny a ono je to jenom ve špatným šuplíku. Není to žádná náročná práce. Vlastně je dost jednotvárná. Na druhou stranu jsem nebyla tak vyčerpaná jako bych byla jako servírka. Celou dobu jsem bydlela u příbuzných a popravdě mi to dost prospělo, ta změna prostředí. V pátek mi práce skončila a zítra už jedu domů.

Dost o práci. Teď k tomu nadpisu!

Stejně tak jako se mi těsně podařilo dostat na osmiletý gympl, těsně jsem se dostala i na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějepis - základy společenských věd pro SŠ. Ani nevíte jakou jsem měla radost, když jsem to četla! Jo a taky mně vzali do Liberce na stejný obor, ale už předem jsem měla určeno, že když se dostanu do Prahy, tak vyhraje Praha. Hranice byla 54 bodů a já měla 56, ale to mně tolik nepřekvapilo, nevěřila jsem si na příliš vysoké skóre. To je fuk - hlavně, že jsem tam!

Ve středu jsem byla na zápisu. Vyřídila jsem to docela rychle, protože si náš obor zavolala studijní referentka dopředu. Asi jsme VIP nebo co. Když jsme to vypapírovali, vydala jsem se s tetou vyřídit si průkaz studenta. Měli jsme ještě docela dost času, ale jakmile jsme přišli na vydávací místo, už další lidi nebrali, protože měli narváno k prasknutí. Což mně nepotěšilo, protože jsme se tam hnaly jako pitomci zbytečně. V srpnu si budu muset udělat výlet do Prahy znovu. No, alespoň se naučím jezdit MHD. Což ještě taky musím nějak sesmolit, ale asi až vyřídím ISIC. A taky menzu. Bože, jestli tohle všechno vypapíruju a neztratím nervy, mohli by mi dát diplom rovnou teď!

Parks & recreation

Výsledek obrázku pro parks and recreation
komedie, sitcom
2009 - 2015
Amy Poehler, Rashida Jones, Nick Offerman, Aubrey Plaza, Chris Pratt, Aziz Ansari a další

Pro české diváky trochu netradiční seriál, který není veřejnosti tak dobře známý. Ovšem na sociálních sítích jako je Tumblr ho dobře zná každý druhý. Hlavní postavou je Leslie Knope, iniciativní zástupkyně vedoucího odboru Městské zeleně (Parks and Recreation) z fiktivního městečka Pawnee v Indianě. Seriál nemá pevnou dějovou linku (hlavně zpočátku), je založený především na charakterech postav a na tom, co se zrovna děje v jejich životech. Celý seriál je natáčen stylem "mockumentary" - což znamená, že je to takový napůl dokument, kdy čas od času postavy mluví jednotlivě do kamery jako by natáčeli dokument o svém životě.

Pilotní díl je docela zabavný, takový seznamovací a pro ty, kteří seriál sledují poprvé, dost důležitý. Ale ostatní díly z 1. série (celkem jich je asi 6) můžete s klidem přeskočit, protože nejsou moc dobré a celkem nudné. To vám ale řekne každý, kdo tento seriál shlédl, nejde jenom o můj názor. 2. série vás blíže seznámí s charaktery a je o mnoho lepší. 3. a 4. série mně bavily nejvíce a dál jsem se zatím nedostala, ale to je jen otázkou času.

Vedle Orange Is The New Black, o kterém jsem taky psala, je to jeden ze seriálů, které sledujete hlavně kvůli postavám a jejich charakterům než že by šlo o brutálně napínavou dějovou linii. Jednoduše řečeno, každý má svoje místo a kouzlo. Svým způsobem charismatická a optimistická Leslie Knope, šéf odboru Ron Swanson, kterého bych označila za svoji nejoblíbenější postavu, pohodový a luxus milující Tom Haveford, životem znuděná April Ludgate nebo roztomile přiblbý Andy Dwyer a další.

Jde o seriál s milým a ne úplně vlezlým stylem humoru, ale rozhodně patří k těm lepším sitcomům, které si zaslouží více pozornosti.

Moje maturita

Maturitu jsem úspěšně zvládla a konečně to mám za sebou. Co si budeme povídat, nebyla to žádná "dávačka" jak tvrdí internetoví chytráci. Přečetla jsem si všech 20 knih, vypracovala všechny otázky (ehm, kromě angličtiny, protože tam ani tolik nejde o obsah jako u jiných předmětů) a ta práce se vyplatila. S nadsázkou někdy říkám, že naše třída je plná šprtů a nemýlím se. 25 z 25 lidí připuštěno k maturitě a pouze 1 spolužačka nedala 1 ústní. Ostatní třídy v ročníku nedopadly o moc hůř, ale pár lidí tam taky něco nedalo. A jak vlastně probíhali moje zkoušky?

Dějepis - pár lidí mi řeklo, že jsem blázen, že si beru dějepis a češtinář mi na férovku řekl, že je to sebevražda. Ani tak jsem si to nerozmyslela. Výhoda byla, že to byla písemka (kdyby byl ústní, nešla bych na to - vytáhla bych si Řím a mohla bych rovnou odejít haha). Výhoda (nevýhoda?) byla, že jsme ji psali už na začátku dubna. Učila jsem se asi týden a samozřejmě jsem si byla jistější v moderních dějinách. V den D jsem otevřela test a první úloha: Najděte chyby v textu o 2. světové válce... Kdyby to bylo něco důležitýho, ale takový detaily... Druhá úloha byla ještě lepší: Seřaďte chronologicky následující události. Trochu jsem znervóznila, protože jsem nevěděla ani jedno a některé události mi ani nic neříkaly :D Další úlohy už nebyly tak těžké, ale celkově to bylo hodně těžký. Když jsem se pak šla zeptat učitele, jak jsem dopadla tak jo, máte to, ale zklamala jste mně. A jak to dopadlo? Mám 2 a byla jsem nejlepší ze všech 6 odvážlivců. Někdy jsou ty učitelé tak ulhaní... Příjemně jsem překvapila sama sebe, to teda jo.

Čeština - didakťáky jsme zkoušely ve škole a vždycky dopadly tak nějak dobře. Trochu mi dělalo problémy s/z a tak jsem si na to chtěla udělat pár cvičení... Taky jsem si chtěla zopakovat autory, směry.... Chtěla, ale vykašla jsem se na to. Nakonec tam byla na autory 1 otázka, tu jsem ale věděla kvůli svými rozboru. Didakťák byl o trochu těžší než ty předchozí, ale ne nezvládnutelný. Slohovka byla taky v pohodě. Témata byly taky trochu složitější, ale vždycky se dá něco vymyslet. Ústní jsem se ale bála trochu víc. Hlavně proto, že máme hrozně náladovýho učitele a v úterý (šla jsem ve středu ráno) byl strašně protivnej a spolužák málem rupnul kvůli pitomým detailům u Ostře sledovaných vlaků (a to to uměl dobře). Tahala jsem samozřejmě levou - od srdce. 19 - Smrt krásných srnců (Ota Pavel). Tu jsem měla fakt dobře zpracovanou a i když jsem trochu blekotala (podle mně trochu hodně) a zamotávala do vlastních myšlenek, nějakým způsobem jsem získala 25 z 28 bodů (za 1).

Základy společenských věd - celkem obávaný předmět (ale můj oblíbený), před kterým jsme byli varováni, že to není žádná únikovka. Byla to moje 1. ústní v úterý odpoledne (předtím jsem vegetila doma a místo učení čuměla na Shreka). Byly tam otázky, který byly fakt jednoduchý, ale na druhou stranu některý byly dost těžký. Zase levou - od srdce. 22 - Úvod so sociologie + typy společnosti + praktický úkol. V první části jsem se trochu ztrácela a jelikož se přísedící (ne můj oblíbený učitel) ptal na strašný pitomosti (i spolužáci to říkali) a taky po mně chtěl vědět jména 3 významných sociologů. Vzpomněla jsem si jenom na 2... Jakmile jsem vyšla ze dveří Karel Marx, ty vole. Zase za všechno můžou komunisti. Druhá část už byla v pohodě a praktický úkol mi asi dost pomohl. Měla jsem za 2, ale určitě se za mně přimluvila třídní nebo někdo, protože jsem si připadla mnohem hůř.

Angličtina - ta mi vždycky šla. Nechci se vychloubat, ale u slohovky jsem ztratila jeden bod. Možná proto, že jsem u dopisu neměla odsazený řádek. To je fuk. Didakťák mi taky přišel lehký, akorát jsem ztratila pár bodů u jednoho poslechovýho cvičení. Pořád to byla pohoda. Na ústní mně ani nezkoušel můj učitel, ale jiné dvě učitelky (jedna mně dřív učila) a obě byly strašně hodný a pomáhaly, kdy jsem se zasekla. Nejsem totiž v mluvení moc dobrá (ani v rodným jazyce haha). 6. - Prague. Byly tam i další otázky na jiný témata, kde ale žádný znalosti pořádně nepotřebujete. Ale úloh je tam hodně, na potítku jsem se tentokrát opravdu potila, trošku jsem nestíhala. Ale u samotný zkoušky už jsem byla v klidu a mám za 2.

Ve středu 17. 5. v 9:50 jsem měla hotovo a byla jsem jako jedna z prvních, protože jsem šla na všechny zkoušky první (alespoň ten den, je to docela výhoda). Ani nevíte, jak jsem ráda, že mám zpátky svůj normální život. Nejvíc se těším na to, až si večer zalezu a budu si číst knížku. Netušíte, jak moc mi to chybělo. I když jsem měla o svaťáku volno, nebyla jsem schopná přečíst ani stránku, protože máte tak unavený mozek, že hrajete jenom Simíky.

Nedostavil se zatím žádný blažený pocit euforie z toho, že mám středoškolský vzdělání za sebou, jak postupně ten stres nabýval, bude postupně ubývat... až se konečně pořádně vyspím. Jak ta maturita rychle přišla, tak rychle odešla. Pro vás, kteří se jí chystáte složit - nebojte se toho. Když se na to budete poctivě učit, není možný, abyste to neudělali. Inteligence je možná část, která vám pomůže, ale je to jenom malá část úspěchu. I když nervy pracují na plný obrátky, hlavní je to nevzdat.